Участник:Valentin Ko/Чешский/Тексты

• Участник:Valentin Ko/Чешский/Тексты/Семья
• Участник:Valentin Ko/Чешский/Тексты/Квартира
• Участник:Valentin Ko/Чешский/Тексты/Внешний вид и поведение человека

Univerzita

• Praha je sídlem staré univerzity. V Praze jsou i jiné vysoké školy: tech­nika (Vysoké učení technické), Vysoká škola ekonomická, AMU (Akade­mie múzických umění) a jiné. Na univerzitě studuje také mnoho zahra­ničních studentů z různých států. Jsou to Rusové, Bulhaři, Poláci, Arabové, Indové, Angličané, Američané a mnozí jiní. Arabští, ruští, angličtí, polští a jiní studenti se učí česky. Češi se naopak učí rusky, německy, anglicky atd. Všichni studenti poslouchají přednášky z růz­ných předmětů.
• Univerzita je rozdělena na fakulty: filozofickou, pedagogickou, právnickou, lékařskou, přírodovědeckou, matematicko-fyzikální a jiné. Fakulty jsou rozděleny na katedry podle oborů. Na mnohých fakultách jsou také různé vědecké ústavy a laboratoře. Vysokoškolští profesoři a docenti přednášejí a vedou semináře, odborní asistenti a asistenti vedou semináře a praktická cvičení. Na univerzitě jsou posluchárny, studovny a knihovny. Studium na fakultách trvá čtyři až šest let. Vý­borní posluchači po ukončení studia dělají doktorské zkoušky.
• Moji bratři studují na vysoké škole, jeden na fyzikální fakultě a druhý na technice na stavební fakultě. Sestra končí gymnázium. Učí se dobře. Protože má zájem o literaturu, přihlásí se na filozofickou fakultu". V červnu bude skládat přijímací zkoušku. Doufám, že zkoušku udělá dobře.

V.: Buď zdrav. Karle! Už dlouho Jsem tě neviděl. Co pořád děláš?7 Studuješ nebo jsi zaměstnaný?

K. Studuji na vysoké škole.

V. Na které fakultě?

K. Na filozofické, dělám češtinu a ruštinu8. A ty, Václave?

V. Já pracuji v jednom podniku zahraničního obchodu. Mám se dobře. Zaměstnání mě baví. Také jsem studoval jazyky, ruštinu a francouz­štinu na jazykové škole. A ty, ve kterém jsi teď ročníku?8

K.: Ve třetím.

V.: Teď máte myslím zkouškové období, že? Máš hodně zápočtů a zkou­šek?

K.: Zápočty už mám za sebou10, teď dělám zkoušky.

V.: Kdy děláš zkoušku z praktické ruštiny?

K.: Zkoušku z praktické ruštiny děláme až v letním semestru. Teď v zimním semestru mě čeká zkouška z české literatury, a zítra jdu ke zkoušce z českého jazyka11.

V.: A jaké jsi dostal známky z těch zkoušek12, co jsi už udělal?

K.: Tady máš můj index. Z dějin KSČ jsem dostal jedničku (výborně), a z ruské literatury dvojku (velmi dobře)13.

V.: A co náš přítel Honza? Ten myslím dělá historii. Jak mu to jde?14

K.: Letos se mu to moc nedaří15. Propadl u zkoušky z českoslovens­kých dějin16 (dostal nedostatečnou). Příští týden má reprobaci (opravný termín). Snad se mu to povede.

Naše město

• Jdeme na procházku po městě. Je to velkoměsto, které je sídlem důležitých úřadů a kulturních institucí. Jsou tu různá ministerstva, vy¬soké školy, nakladatelství, redakce novin a časopisů, divadla, kina, koncertní sály atd. Je zde také mnoho obchodů a obchodních domů, hotelů, cestovních kanceláří aj.
• Městem protéká řeka, která rozděluje město na dvě části. Přes řeku vede mnoho mostů. Ve středu města na náměstí jsou krásné his¬torické budovy. Jsou to stavby z minulých století. Naše město se však staví stále. Na okraji města vyrostla nová sídliště, kde lidé bydlí v moderních dobře vybavených bytech.
• Ještě před několika lety byla hlavním druhem dopravy tramvaj. Dnes jsou různé části města spojeny metrem. Metro je velmi pohodlný a rychlý dopravní prostředek.
• Metrem jedeme do středu města, vystoupíme a jdeme hlavní třídou kolem divadla. Na rohu je křižovatka, ale teď už nemusíme čekat, až přejede proud motorových vozidel, aut, autobusů a motocyklů. Na druhou stranu ulice projdeme podchodem. Tam, kde nejsou podchody, smíme přecházet jen na zelenou. Jdeme ulicemi hlavního města. Je tu vždy velmi živo, nejvíc na jaře a v létě. Chodníky jsou plné chodců. Lidé spěchají do továren, úřadů a škol, jiní se vydali nakupovat do obchodů. Turisté a návštěvníci hlavního města se procházejí po městě a prohlížejí si jeho pamětihodnosti. Naše město i jiná česká města jsou důležitými středisky kulturního a hospodářského života.

• * *

— Jak se, prosím vás, dostanu na Letnou?

— Jestli nechcete jít pěšky, jede tam tramvaj číslo dvacet šest (šestadvacítka). Tady naproti je stanice.

— A pěšky je to daleko?

— Ne, to půjdete přes most, pak přes ten park nahoře pořád rovně až na druhou stranu a potom doleva.

— A tam je ta Letenská pláň?

— Ano, tam je Letenská pláň, kde se konají různé manifestace, napro­ti pak je fotbalový stadión „Sparty", napravo vede ulice, kde je mnoho různých obchodů. Vy nejste z Prahy?

— Ne, já jsem z Moskvy.

— Na to ale krásně mluvíte česky.

— To mě moc těší, že to říkáte. Tak mockrát děkuji a na shledanou.

— Není zač. (Za málo.) Na shledanou.

• * *

— Dobrý den. Prosím vás, můžete mi ukázat cestu k divadlu?

— Divadlo je na Národní třídě.

— A kudy mám jít?

— Musíte jít přímo, na křižovatce zahněte vlevo, a tam už není k divadlu daleko.

Můj den

• Ráno vstávám pravidelně v šest hodin. Umyji se, vyčistím si zuby a učešu se. Pak se oblékám. Za hodinu už jdu na fakultu. Přednáška! začínají v osm hodin. Do školy chodím pěšky, cesta mi trvá asi dvacet minut. Denně kromě soboty máme pět hodin přednášek. Mezi hodinami jsou přestávky, které trvají deset minut. O přestávce před další hodinou si zakouřím. Dnes o půl druhé (ve třináct třicet) vyučování končí. Po vyučování jdu na oběd. Během týdne (přes týden) obědvám ve studentské menze (jídelně). V sobotu a v neděli obědvám doma. Doma se naoběd­vám lépe. Dnes odpoledne mám sice volno, ale nepůjdu nikam. Budu se připravovat na vyučování1. Zítra budeme mít seminář z historické mluvnice. Baví mě víc přednášky z literatury. Rád čtu.2 Čtu literaturu českou i světovou. Dnes večer (po večeři) ještě budu chvíli pracovat. Potom se budu dívat na televizi. Dnes je pátek, bude jistě zajímavý program. Často chodím do kina nebo do divadla. Spát chodím3 v jedenáct hodin večer. Před spaním ještě chvíli čtu. Nikdy nečtu podřadnou literaturu. Dobře si pamatuji tento výrok: „Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi."

• * *

— Buď zdrav4, Petře!

— Nazdar4, Jitko! Dlouho jsme se neviděli. Co pořád děláš? Pojďme si sednout na chvíli do kavárny, popovídáme si.

— Nemám bohužel čas, jdu na fakultu, za půl hodiny mám přednášku.

—- Ale večer máš čas?

— Mám. Večer s tebou docela ráda někam půjdu.

— Půjdeme tedy do divadla. Mám dva lístky (dvě vstupenky).

— Výborně. Představení začínáopůl osmé. Sejdeme se u divadla, že?

— Tak na shledanou4 večer.

— Měj se hezky4!

• * *

(Pavel vytočil číslo, v bytě Laďky Bálové zazvoní telefon a ozve se hlas Ladčiny matky.)

— Haló?

— Dobrý den, tady Pavel5. Je, prosím vás, doma Laďka?

— Ano, hned vám ji zavolám.

— Ahoj, tady Laďka5.

— Ahoj. Laďko, máš dnes večer čas?

— Proč?

— Mám bezvadné nové nahrávky. Mohli bychom si je večer poslechnout.

— Bohužel nemůžu, slíbila jsem mamince, že budeme dělat velký úklid. Budeme mýt okna, podlahu, luxovat, utírat prach a také prát a žehlit.

— A nezdá se ti, že je toho trochu moc na jeden den?

— Zdá, ale nedá se nic dělat. Bude nám pomáhat i táta a bratr.

— To je škoda, že nemůžeš přijít.

— Mě to taky mrzí, uděláme to jindy. Děkuji za pozvání a zavolej mi třeba zítra.

— Dobře. Zatím ahoj4.

— Ahoj.

Jak jsem trávil svou dovolenou (Dopis)

Milý příteli!

Děkuji Ti za Tvůj dopis. Musím Ti napsat, jak jsem trávil dovolenou. Jak víš, dostal jsem v závodě za dobrou práci rekreační poukaz do Tater. Velmi jsem se letos na dovolenou těšil1, protože jsem v Tatrách ještě nikdy nebyl. Mám rád2 koupání, a proto jsem dříve jezdíval k vodě, někam k řece nebo na přehradu. Loni jsem byl o dovolené3 u moře4.

Ubytovali nás v chatě vysoko v horách. To víš, žádný komfortní hotel to nebyl, ale ubytování bylo dobré a jídlo dokonce výborné. Nám to stačilo. Zpočátku jsme dělali krátké vycházky po okolí chaty a do blízkých lesů, později jsme podnikali i výlety a horské túry. Slunce krásně svítilo, nebe bylo nádherně modré. Moc jsem se těšil na výstup na Rysy. Je to na hranicích mezi Československem a Polskem. Tato cesta se však pro špatné počasí neuskutečnila. Ochladilo se a přišly deště a mlha. S výlety byl konec5. Všechna odpoledne jsme museli strávit v chatě, protože venku bylo mokro a zima. Hráli jsme šachy nebo karty6 a různé společenské hry. Nemohli jsme chodit ani na hřiště. I když mi dovolenou trochu pokazilo počasí, rád na ni vzpomínám. Poznal jsem, že i hory mají svou krásu.

Milý příteli, jsem zvědav', kde jsi byl o prázdninách Ty. Opět jako loni na Krymu8? Až k vám zase přijedu, chtěl bych se podívat na Kavkaz. Budeš-li chtít, pojedeme spolu. Srdečně Tě zdravím a těším se na Tvou odpověď.

Tvůj Jiří.

P. S. Mám už pro Tebe ten česko-ruský slovník. Pošlu Ti ho poštou.

• * *

Р.: Ahoj, kluci. No tak už máme zas po prázdninách (po dovolené).

Z.: Škoda. Letos jsem strávil prázdniny opravdu hezky. No ale když je to pěkné, tak to utíká strašně rychle.

Р.: A kdes vlastně byl?

Z.: Byl jsem poprvé na Krymu u Černého moře. Počasí bylo nádherné, celý den jsem trávil na pláži. Hodně jsem se koupal, skákal do vody s můstku, jezdil na vodních lyžích — to mě naučili kamará­di — no a samozřejmě se hodně opaloval.

Р.: A jak jsi tam jel, na pozvání, nebo s Čedokem?

Z.: S CKM (Cestovní kanceláři mládeže). Přihlásil jsem se už v zimě. Bylo to takové turistické středisko pro mládež, bylo tam mnoho mladých chlapců a děvčat z různých socialistických zemí, takže teď mám všude spoustu nových přátel.

Р.: Ale jak jste se domlouvali?

Z.: Ovšem že rusky. Byla to dobrá praxe. Hodně jsem se v ruštině zdo­konalil. A kde jsi byl ty, Petře, o dovolené9?

Р.: Já jsem byl jako pionýrský vedoucí na táboře na jižní Moravě. Byl to pionýrský tábor SCSP s výukou ruského jazyka. Byli tam také učitelé a děti ze Sovětského svazu, kteří pomáhali našim dě­tem zdokonalovat si znalosti v ruštině.

Z.: Tak to vlastně ty děti chodily do školy?

Р.: То ne. Všechno se to dělalo spíš formou her, soutěží, kvizů a růz­ných podobných zábav. No a pak se učili tím, že si povídali se sovětskými kamarády. A víš, že takový bezprostřední styk je často účinnější, než to časování a skloňování. Krásné byly zvlášť ty ve­čery, kdy jsme seděli u táboráku a za doprovodu kytary a harmoniky zpívali ruské a české písně.

V restauraci

Po prohlídce města jsem šel se svou přítelkyni na oběd1 do restaurace která je známa svou výbornou kuchyní. Bylo již poledne, proto jsme chtěli něco sníst. Měli jsme už oba hlad i žízeň2. V jídelně byly všechny stoly obsazeny. Dalo mi hodně práce3, než jsem našel místo. U jednoho stolu seděli pouze dva lidé. Zeptal jsem se:

— Je zde volno, prosím?

— Ano.

— S dovolením, můžeme si k vám přisednout?

— Prosím, posaďte se.

Naši sousedé u stolu byli již po obědě4. Jídelní lístek na stole nebyl, proto jsem zavolal číšníka.

— Pane vrchní, buďte tak laskav, přineste nám jídelní lístek.

— Co si objednáme k jídlu5, Natašo?

— Napřed si dáme5 polévku. Podívej se, jakou mají dnes polévku.

— Hovězí nebo zeleninovou.

Za chvíli přišel číšník a zeptal se nás, co budeme jíst. Objednali jsme si zatím jen polévku a prohlíželi jsme jídelní lístek. Vrchní přinesl talíře a lžíce.

— Co si dáme jako hlavní jídlo, nějaké maso, zeleninu nebo drůbež? Mají i ryby. Výběr je opravdu bohatý.

— Já mám chuť8 na nějakou zeleninu, ovšem s masem a k tomu brambory.

— Mají smažený květák nebo hrášek s telecím masem. Také jsou tu různé saláty.

— Na, vyber si.

Nataša mi podala jídelní lístek. Přečetl jsem jej celý. Nahoře byly uvedeny různé předkrmy, potom polévky a hlavní jídla. Zvlášť byly uvedeny na lístku minutky a na konci byl seznam příloh, salátů a moučníků. Na druhé straně lístku byl připojen seznam nápojů. Kromě piva, limonády a ovocných šťáv (moštů) nabízel lístek i bohatý výběr vín a jiných nealkoholických nápojů.

— Prosím máte už vybráno7?

— Pane vrchní, slečně přineste telecí maso s hráškem a brambory, já si vezmu slepici na smetaně s rýží a jablkový kompot.

— A budete si přát něco k pití?8

— Dejte nám dvě piva9 a potom černou kávu a nějaký zákusek.

— Tak dobrou chuť (dobré chutnání10), Natašo!

— Děkuji, nepodobně.

— Natašo, čeká nás ještě dlouhá cesta, proto se dobře najez!

Moje přítelkyně pak litovala, že si raději neobjednala vepřovou pečeni s knedlíkem a se zelím. Chtěla ochutnat české národní jídlo. K tomu bude mít dost příležitostí. Ještě si na něm pochutná11.

— Pane vrchní, platit!

— Prosím, hned jsem u vás.

Ačkoli jsme pospíchali, museli jsme ještě dlouho čekat. Jeho „hned" netrvalo několik minut, nýbrž půl hodiny.

Na návštěvě

• Dnes ráno mi muž telefonoval, že na zítřek pozval k nám na návštěvu soudruhy ze Sovětského svazu, kteří přijeli služebně1 (jsou na služební cestě). Pozval také kolegy z podniku2. Přijdou k nám hned po skončení pracovní doby. Musím připravit pohoštění. Přesně v šest hodin, jak se domluvili, zazvonil zvonek. Muž šel otevřít a za dveřmi byli naši sovět­ští hosté.

Pavel: Dobrý den, pěkně vás vítám3 u nás. Dovolte, abych vám před­stavil4 svou manželku.

Zdena: Mrázková, těší mě, že vás poznávám. Muž mi o vás hodně vy­pravoval. Odložte si, prosím, a pojďte dál5.

Pavel: Zdeno, to jsou přátelé a kolegové z moskevského výzkumného ústavu: inženýr Volkov a jeho spolupracovnice inženýrka Sokolovová. Znám se s nimi už velmi dlouho6. Můžeš mluvit čes­ky, naši hosté dobře rozumějí a také trochu mluví česky.

Zdena: Jděte, prosím, do pokoje a sedněte si. Buďte u nás jako doma. Já sice také rusky rozumím, ale mluvit nedovedu. Mohu vám nabídnout alespoň malé občerstvení?

Sokolovová: Nedělejte si s námi starosti7, dnes jsme obědvali velmi pozdě.

Zdena: Ale kávu nebo čaj si vezmete? Kouříte, prosím? Tady jsou ci­garety, hned přinesu popelník.

Sokolovová: Já bych si raději vzala čaj.

Volkov: Ale já si dám kávu.

Pavel: Tak co je nového v Moskvě? Jak se daří8 vaší paní (manželce). Andreji?

Volkov: Děkuji, ujde to8. Byla trochu nemocná, ale teď už se jí daří dobře. Pozdravuje vás.

Pavel: Děkuji, vyřiďte jí, že ji také srdečně pozdravuji.

Zdena: Berte si zákusky, prosím. Mohu vám ještě dát čaj nebo kávu?

Sokolovová: Děkujeme. Dívám se, jak máte bohatou knihovnu a kolik zajímavých ruských knih.

Pavel: Naše dcera studuje na filozofické fakultě a má zájem o ruskou a sovětskou literaturu. Jestli si chcete prohlédnout mou odbor­nou knihovnu, musíte přejít do mé pracovny.

Volkov: Rádi si ji prohlédneme jindy. Teď musíme už pomalu jít, máme na dnešek lístky do Národního divadla. Děkujeme za pohoštění.

Zdena: Není zač8, škoda (je mi líto), že se nemůžete zdržet déle. Dou­fám, že nás ještě navštívíte. Jestli máte volnou sobotu, tak vás zveme na večeři.

Sokolovová: Děkujeme za pozvání. Také bychom si chtěli s vámi víc popovídat.

Pavel: Okamžik, já vás doprovodím.

Zdena: Děkujeme za návštěvu. Budeme se těšit na sobotu večer. Na shledanou!

V OBCHODĚ S POTRAVINAMI

Obyčejně chodím každý pátek nebo v sobotu ráno nakupovat. V neděli se nedá koupit nic1, protože všechny obchody jsou zavřeny.

Manželka mi napíše všechno, co mám koupit, na lístek. Nejprve jdu k speciálnímu okénku a vracím láhve od mléka a limonády2.

Obvykle nakupuji v naší samoobsluze, kde dostanu všechno: mléko, ovoce, chléb, pečivo, zeleninu, pivo, limonády a všechny druhy potra­vin, maso (hovězí a vepřové), drůbež a ryby. Salámy a různé druhy sa­látů dostanu hned vedle ve speciálním oddělení.

Obvykle kupuji na celý týden cukr kostkový nebo krystal, mouku, nudle, sůl, hořčici, olej a vajíčka. Průběžně kupujeme mléko, smetanu, šlehačku, máslo, sýry a jiné mléčné výrobky.

V cukrárně kupuji zákusky, dorty, různé druhy bonbónů, jemné su­šenky. Chtěl jsem ještě koupit zmrzlinu, ale bohužel tady zmrzlinu nevedou3.

V UZENÁŘSTVÍ

Dobrý den!

Jaké máte přání, prosím? / Co si přejete, prosím?

— Chtěla bych dva párky, tři vuřty, dvacet deka4 uherského salámu, třicet deka nějakého měkkého salámu a čtyřicet deka domácí tla­čenky.

— Čerstvé párky5 už nemáme, máme jen v konzervě.

— Tak jednu konzervu.

— Další přání?

— To je všechno. Promiňte, málem bych zapomněla6. Chtěla bych ještě dvacet deka šunky. Kolik budu platit?

— Devadesát korun, padesát haléřů. Dáte mi ten padesátník? Je, zas pětistovka. Neměla byste menší?

— Podívám se. Bohužel nemám.

— Od rána dnes zákazníci platí pětistovkami a stovkami a já už ne­mám drobné!

— Počkejte chvíli, já si rozměním ve vedlejší pokladně.

— ... Prosím.

— Děkuji. Dáte mi ten padesátník?

— Ano ten mám, prosím.

— Děkuji, na shledanou.

• * *

— Prosím vás, chtěla bych kilo pomerančů a dva citróny.

— Je to všechno?

— Máte broskve?

— Máme hrušky a jablka. Jablka jsou dobrá a laciná.

— Tak tedy dvě kila jablek.

— Dostali jsme právě čerstvou zeleninu: nové brambory, mrkev, ci­buli, zelí, rajská jablíčka (rajčata) a okurky.

— Kolik stojí kilo rajčat?

— Deset korun.

— No, tak půl druhého kila, prosím. Děti je mají rády.

— Tady bude o deset deka víc, mohu to nechat?

— Samozřejmě.

— Dohromady to dělá čtyřicet sedm dvacet. Děkuji. Na shledanou.

— Na shledanou.

Obchodní dům

Je před vánocemi. Musíme obstarat některé nutné nákupy1 a koupit všem dárky. Jdeme tedy do obchodního domu. Já potřebuji nový ob­lek2 a chci si koupit také novou bílou košili. Manželka nerada nakupuje v konfekci, radši si dává šít (šije na míru3), a proto si chce koupit nějakou pěknou látku. Potřebuje také nové boty. Procházíme obchodním domem4. V přízemí je galanterie, drogerie5, parfumerie, prodej skla a porcelánu, bižutérie, v prvním poschodí dětské zboží, látky a pletené zboží: různé svetry, pulovry, vesty, roláky aj. V druhém patře je nábytek, elektropotřeby a nádobí. Oddělení konfekce, které právě hledáme, je ve třetím poschodí. Přichází k nám prodavačka a ptá se, co si přejeme. Ukazuje nám různé obleky. Mají na skladě obleky různých velikostí a různých barev. Žádám hnědý oblek z vlněné látky. Oblek, který si zkouším8, je pěkný, sako má však krátké rukávy. Další oblek mi také nevyhovuje, protože kalhoty jsou příliš dlouhé a také ta barva mi zrovna nesluší7. Nakonec mi prodavačka přinesla ještě jeden oblek, ten mi dobře padl8, byla to přesně moje velikost a měl pěknou hnědou barvu. Proto jsem si ho vzal. Pak jsem si koupil ještě módní košili, vázanku (kravatu) s hezkým vzorem, kapesníky a ponožky. Potom jsme šli o poschodí výš koupit pro manželku boty. Moje žena chtěla černé lodičky na vysokém podpatku. Jedny se jí velmi líbily, ale neměli zrovna v jejím čísle.9 Nakonec se rozhodla pro10 tmavošedé semišové na polovysokém podpatku. Byl to dovoz z Jugoslávie. Ve stejném oddělení se prodávají i pun­čochy, punčochové kalhoty (punčocháče), podkolenky a ponožky. Pak jsme šli do oddělení látek, kde si manželka koupila látku na sukni, na šaty a na halenku. Dětem jsme koupili pěkné hračky, zaplatili u pokladny11 a po schodišti vyšli na ulici.

V PRODEJNĚ OBUVI

- Dobrý den, jaké máte přání?

- Prosil bych nějaké zimní boty.

- Vysoké, nebo polobotky? A jakou barvu?

- Pokud možno černé polobotky.

- Šněrovací, nebo mokasiny?

- To je jedno, jen aby to byl nějaký moderní vzor.

- Dobře, hned se podívám. Prosím, toto je modné novinka. Černé šněrovací

polobotky s koženou podrážkou.

- Co stojí?

- Šestset dvacet korun.

- Dobře, tak já si je vezmu.

- Prosím, nhed dostanete bloček. Děkuji vám, zboží si vyzvednete u

pokladny.

V DROGERII

- Potřeboval bych nějaký prací prostředek.

- Prosím, zde je prášek na praní. To bude všechno?

- Ještě bych si vzal mýdlo.

- Přejete si mýdlo na praní nebo toaletní?

- Dva kousky toaletního a jedno holicí mýdlo. Máte žiletky?

- Ano, prosím, jakou značku byste si přál? Máme tu nový vyborný druh nerez žiletek ze švedské oceli. V naší drogerii vám můžeme posloužit všemi druhy žiletek.

- Tak mi jedny dejte. A ještě zubní pastu. Kolik platím?

- Mýdlo stojí dvacet korun padesát haléřů, připravek na praní třicet sedm čtyřicet, žiletky jsou o sedmdesát haléřu lacinější, zubní pasta třinact devadesát. Dohromady to dělá šedesát osm korun osmdesát haléřů.

V OBCHODNÍM DOMĚ KOTVA

Alice a Sophi jsou americké učitelky. Nejsou v Praze ještě dlouho, a tak se s Prahou pomalu seznamují. Dnes jdou do obchodního domu Kotva, který je na Náměstí Repubiky. Je to velký moderní obchodní dům. Dostanete tam skoro všechno, co potřebujete. A Sophi toho potřebuje hodně. Na letišzi se jí totiž ztratil jeden kufr, ve kterém měla hodně věci.

V přizemi je informační tabule, a tam si děvčata mohou přečíst, kde jsou různá odělení a co se tam prodává. Zjišťují, že v přízemí je drogérie, parfumérie, papírnictví a oddělení dámského prádla. V drogérii můžete koupit všechno pro domácnost: prací prášky, čisticí prostředky, mýdlo, zubní pastu, šampony na vlasy... Alice potřebuje nějaký prášek na praní. Sophi si kupuje katrač na vlasy. Pak jdou do papírnictví, kde kupují ubrousky, papírové kapesníky, toaletní papír a dopisní papír.

V obchodním domě jsou pochyblivé schody, a tak se rychle a snadno dostanete nahoru do různých pater. V prvním patře je oddělení pánské a dámské konfekce, koženého zboží a galantérie. Sophi chce jít do dámského oddělení, protože potřebuje letní šaty, nějaké kalhoty a také sako. Mají tam náhodou dost velký výběr moderních šatů, bluz, sukní, kalhot, kabátu, dámckých sak a sportovních bund. V kabině si Sophi zkouší dvoje šaty, a pak si bere jedny s pěkným barevním vzorem. Ještě si vybrala jednobarevné sako a hezkou bavlněnou blůzu. Kalhoty jí muisí poslat maminka, protože Sophi žádné kalhoty nelíbily.

V druhém poschodí je všechno pro děti - textil, obuv, konfekce a hračky. Je zde také oddělení pánské a dámské obuvi. Sophi potřebuje nějaké sandály, má čislo 5. Žadné boty si však nekoupila, protože ty, které se jí líbily, byly moc drahé. Ve třetím poschodí se děvčata nezastavují, protože tam prodávají elektrické přístroje, rádia, magnetofony, hudební nástroje, fotopotřeby, hodinky a kompaktní disky (CD). O to nemají zájem. Ve čtvrtém poschodí jsou sportovní potřeby, nábytek a koberce. Jedou tedy zpátky dolů do přízemí a pak jdou do suterenu do prodejny potravin.